Poznávací víkend v Jesenici
Vedoucí akce: Petr Matyáš
Místo: Jesenice u Rakovníka (mapa)
Termín: 21. - 23. září 2018
Na víkend 21.-23. září 2018 jsme pro děti z dětských domovů připravili tradiční lezecko-turistický víkend v Jesenici u Rakovníka. Protože se však po dlouhém a horkém létě právě o tomto víkendu počasí zlomilo a přišel vydatný déšť, museli jsme své plány změnit. Zaměřili jsme se tak na turistiku a poznávání okolí. Jak víkend viděl náš dobrovolník Ondra, si můžete přečíst v tomto článku.
Páteční odpoledne 21. září a já stojím na parkovišti před Smíchovským nádražím a čekám na Péťu. Dnes opět vyrážíme s pár domovskými a exdomovskými dětmi na víkend. Tentokráte na lezecký víkend do Jesenice u Rakovníka.
Petr už přijíždí a já se s ním v rychlosti domlouvám na dalším postupu. Mám si vzít jeho auto a cestou nakoupit večeři. On pojede velkým autem (půjčeným mikrobusem) přes Unhošť, kde vyzvedne expyšelského Jirku, a Nové Strašecí, kde vyzvedne Tomáše, Lukáše, Rosťu a Ludvu.
Nasedám do auta, abych vyrazil na cestu, a seznamuji se s Luckou, studentkou ze školy Michael, kde Petr učí, i expyšelským Michalem.
Společně nám cesta rychle utíká a za chvíli jsme v Rakovníku u Teska, kde nakoupíme. Mezitím, co jsme byli v obchodě, začalo pršet. Naštěstí neprší moc a tak přebíháme k autu a nakládáme nákup.
Pokračujeme do Jesenice s krátkou zastávkou u mě doma pro mé věci. V Jesenici před kempem volám Péťovi, kde jsou, u jaké chatky. No, jsou teprve v Rakovníku, protože je ve Strašecí chytla taková průtrž mračen, že se silnice proměnila v řeku a oni museli chtě nechtě zastavit a počkat.
Péťa ale volá paní z kempu, ta brzy přijíždí a já s ní domlouvám chatky. Zaparkuji auto u našich chatek, to už ale přijíždí i Péťa s velkým autem. Kromě strašeckých dětí a expyšelského Jirky s ním přijel i exkrnský Michal a dobrovolník Jirka.
V rychlosti se ubytujeme a jak hladoví vlci se vrháme na večeři. I když jsme zásob koupili jak pro regiment, rychle v nás mizí a za krátko si jde každý za svou zábavou.
Před půlnocí navrhuji noční výlet. Přidává se ke mě Lucka, exkrnský Michal a velký Jirka. Péťa zůstává v táboře, aby dohlédl na divou zvěř.
Naše skupinka odvážných se autem přesouvá k Petrohradu, k tamnímu hřbitovu. Po jehož návštěvě se vydáváme směrem na zříceninu hradu Petršpurk. Tam prolezeme všechny vyhlídky a přečteme si informační cedule a pomalu začínáme sestupovat z druhé strany k autu. Cestou se ještě zastavíme u majestátního památného dubu pod hradem.
Vracíme se do kempu sice unavení, ale v dobré náladě. Všem se výlet moc líbil.
Ráno po snídani přijíždí moji rodiče. Táta má zajišťovat lezeckou část akce. Bohužel po krátké poradě, vzhledem ke včerejšímu dešti a dnešní předpovědi počasí, se rozhodujeme lezení zrušit a vyrazit na výlet podél prvního levostranného přítoku Berounky za Plzní delšího než sto kilometrů. Ano, jde opravdu o řeku Střelu, konkrétně její nejkrásnější úsek od mladotické zastávky do Rabštejna.
Jedeme velkým autem a autem mých rodičů na místo výsadku. Odtud moji rodiče odvezou auta do Rabštejna a půjdou nám naproti, kdežto my ostatní vyrážíme proti proudu řeky po svých.
V četných rozhovorech nám cesta rychle utíká a brzy poprvé stoupáme z údolí řeky do vesničky Strážiště. Strašečtí kluci využívají pauzu ke skákání parkouru a Péťa s Luckou je při tom fotí.
Naše další cesta nás vede zpět do údolí Střely, odkud za nedlouho zase stoupáme, tentokrát do Černé Hatě, abychom mohli znovu sestoupit až k řece. A tak pokračujeme dál po naší cestě kolem řeky a přes Kozičkův mlýn.
U Železného Hamru nás zaujme lanový most přes řeku a tak se zde zastavíme. Někteří svačí, jiní zkoumají most.
Odpočatí a občerstvení jdeme dál. Po pár krocích potkáváme mé rodiče, kteří se k nám přidávají. Společně tak procházíme nejhezčími místy naší cesty a brzy přicházíme na louky pod Rabštejnem.
Kluci blbnou kolem jednoho řopíku. Snaží se na něj vylézt, skáčou z něj salta. S Luckou se do něj jdeme podívat a nakonec si na něm všichni uděláme skupinové foto.
Teď už nás čeká poslední stoupání. Musíme se dostat z údolí nahoru do města, kde se zastavíme v restauraci na pozdní oběd.
Po návratu do kempu se rozloučíme s mými rodiči a každý si pak jde za svou zábavou nebo odpočívat.
Večer navrhuji další noční výlet. Tentokrát se přidávají jen Lucka a Michal. Společně navštěvujeme dva skalnaté vrchy. První je Kapucínský vrch, kde jsme měli původně lézt po skalách. Druhý je hřebínek s Liščími skalami.
Zde, u vyhlídky s bílým křížem, Lucka s Michalem dostávají nápad držet bobříka mlčení. A tak se v naprosté tichosti vydáváme k autu. Cesta zpět je najednou temná a ponurá, ta tam je zábava a dobrá nálada. V kempu usínám podivně smutný.
Ráno se budím dřív než Péťa, a tak s Luckou, která už je taky vzhůru a pořád nemluví, jedeme nakoupit pečivo na snídani.
Po snídani, když si všichni sbalí své věci, vyrážíme do Žlutic. Chceme vzít děti na Vladař a do žlutického muzea. Cestou ale začíná pršet, musíme proto od výstupu na Vladař ustoupit.
Ve Žluticích tak jen poobědváme a navštívíme tamní muzeum a pak jedeme, na doporučení paní průvodkyně z muzea, do Chyše na tamní zámek. Ten je opravdu moc krásný. Jen škoda, že nám počasí nepřeje i k prohlídce zámeckého parku.
Po prohlídce je už čas se rozloučit a obě auta se vydávají po vlastních osách odvést jednotlivé účastníky domů.
Pro spolek Opři se Ondřej Krško
(50.090252241368695, 13.479371208555676)