Poznávací víkend v Jesenici

Titulek

Vedoucí akce: Petr Matyáš

Místo: Jesenice u Rakovníka (mapa)

Termín: 21. - 23. září 2018

Kopírovat odkaz na tuto stránku


Na víkend 21.-23. září 2018 jsme pro děti z dětských domovů připravili tradiční lezecko-turistický víkend v Jesenici u Rakovníka. Protože se však po dlouhém a horkém létě právě o tomto víkendu počasí zlomilo a přišel vydatný déšť, museli jsme své plány změnit. Zaměřili jsme se tak na turistiku a poznávání okolí. Jak víkend viděl náš dobrovolník Ondra, si můžete přečíst v tomto článku.

Páteční odpoledne 21. září a já stojím na parkovišti před Smíchovským nádražím a čekám na Péťu. Dnes opět vyrážíme s pár domovskými a exdomovskými dětmi na víkend. Tentokráte na lezecký víkend do Jesenice u Rakovníka.

Petr už přijíždí a já se s ním v rychlosti domlouvám na dalším postupu. Mám si vzít jeho auto a cestou nakoupit  večeři. On pojede velkým autem (půjčeným mikrobusem) přes Unhošť, kde vyzvedne expyšelského Jirku, a Nové Strašecí, kde vyzvedne Tomáše, Lukáše, Rosťu a Ludvu.

Nasedám do auta, abych vyrazil na cestu, a seznamuji se s Luckou, studentkou ze školy Michael, kde Petr učí, i expyšelským Michalem.

Společně nám cesta rychle utíká a za chvíli jsme v Rakovníku u Teska, kde nakoupíme. Mezitím, co jsme byli v obchodě, začalo pršet. Naštěstí neprší moc a tak přebíháme k autu a nakládáme nákup.

Pokračujeme do Jesenice s krátkou zastávkou u mě doma pro mé věci. V Jesenici před kempem volám Péťovi, kde jsou, u jaké chatky. No, jsou teprve v Rakovníku, protože je ve Strašecí chytla taková průtrž mračen, že se silnice proměnila v řeku a oni museli chtě nechtě zastavit a počkat.

Péťa ale volá paní z kempu, ta brzy přijíždí a já s ní domlouvám chatky. Zaparkuji auto u našich chatek, to už ale přijíždí i Péťa s velkým autem. Kromě strašeckých dětí a expyšelského Jirky s ním přijel i exkrnský Michal a dobrovolník Jirka.

V rychlosti se ubytujeme a jak hladoví vlci se vrháme na večeři. I když jsme zásob koupili jak pro regiment, rychle v nás mizí a za krátko si jde každý za svou zábavou.

Před půlnocí navrhuji noční výlet. Přidává se ke mě Lucka, exkrnský Michal a velký Jirka. Péťa zůstává v táboře, aby dohlédl na divou zvěř.

Naše skupinka odvážných se autem přesouvá k Petrohradu, k tamnímu hřbitovu. Po jehož návštěvě se vydáváme směrem na zříceninu hradu Petršpurk. Tam prolezeme všechny vyhlídky a přečteme si informační cedule a pomalu začínáme sestupovat z druhé strany k autu. Cestou se ještě zastavíme u majestátního památného dubu pod hradem.

Vracíme se do kempu sice unavení, ale v dobré náladě. Všem se výlet moc líbil.

Ráno po snídani přijíždí moji rodiče. Táta má zajišťovat lezeckou část akce. Bohužel po krátké poradě, vzhledem ke včerejšímu dešti a dnešní předpovědi počasí, se rozhodujeme lezení zrušit a vyrazit na výlet podél prvního levostranného přítoku Berounky za Plzní delšího než sto kilometrů. Ano, jde opravdu o řeku Střelu, konkrétně její nejkrásnější úsek od mladotické zastávky do Rabštejna.

Jedeme velkým autem a autem mých rodičů na místo výsadku. Odtud moji rodiče odvezou auta do Rabštejna a půjdou nám naproti, kdežto my ostatní vyrážíme proti proudu řeky po svých.

V četných rozhovorech nám cesta rychle utíká a brzy poprvé stoupáme z údolí řeky do vesničky Strážiště. Strašečtí kluci využívají pauzu ke skákání parkouru a Péťa s Luckou je při tom fotí.

Naše další cesta nás vede zpět do údolí Střely, odkud za nedlouho zase stoupáme, tentokrát do Černé Hatě, abychom mohli znovu sestoupit až k řece. A tak pokračujeme dál po naší cestě kolem řeky a přes Kozičkův mlýn. 

U Železného Hamru nás zaujme lanový most přes řeku a tak se zde zastavíme. Někteří svačí, jiní zkoumají most.

Odpočatí a občerstvení jdeme dál. Po pár krocích potkáváme mé rodiče, kteří se k nám přidávají. Společně tak procházíme nejhezčími místy naší cesty a brzy přicházíme na louky pod Rabštejnem.

Kluci blbnou kolem jednoho řopíku. Snaží se na něj vylézt, skáčou z něj salta. S Luckou se do něj jdeme podívat a nakonec si na něm všichni uděláme skupinové foto.

Teď už nás čeká poslední stoupání. Musíme se dostat z údolí nahoru do města, kde se zastavíme v restauraci na pozdní oběd.

Po návratu do kempu se rozloučíme s mými rodiči a každý si pak jde za svou zábavou nebo odpočívat.

Večer navrhuji další noční výlet. Tentokrát se přidávají jen Lucka a Michal. Společně navštěvujeme dva skalnaté vrchy. První je Kapucínský vrch, kde jsme měli původně lézt po skalách. Druhý je hřebínek s Liščími skalami.

Zde, u vyhlídky s bílým křížem, Lucka s Michalem dostávají nápad držet bobříka mlčení. A tak se v naprosté tichosti vydáváme k autu. Cesta zpět je najednou temná a ponurá, ta tam je zábava a dobrá nálada. V kempu usínám podivně smutný.

Ráno se budím dřív než Péťa, a tak s Luckou, která už je taky vzhůru a pořád nemluví, jedeme nakoupit pečivo na snídani.

Po snídani, když si všichni sbalí své věci, vyrážíme do Žlutic. Chceme vzít děti na Vladař a do žlutického muzea. Cestou ale začíná pršet, musíme proto od výstupu na Vladař ustoupit.

Ve Žluticích tak jen poobědváme a navštívíme tamní muzeum a pak jedeme, na doporučení paní průvodkyně z muzea, do Chyše na tamní zámek. Ten je opravdu moc krásný. Jen škoda, že nám počasí nepřeje i k prohlídce zámeckého parku.

Po prohlídce je už čas se rozloučit a obě auta se vydávají po vlastních osách odvést jednotlivé účastníky domů.

Pro spolek Opři se Ondřej Krško

?
?
?

(50.090252241368695, 13.479371208555676)